Stejně jako každý předmět v dějinách lidské civilizace i mince byly jednou použity poprve. Stalo se tak někdy v sedmém století př. Kr. v Lydii v Malé Asii (v Číně už ve druhém tisíciletí př. Kr., ale evropská kultura odvozuje vznik prvních mincí právě z Lýdie). V té době doznal již obchod takového rozvoje, že se bez praktického všeobecného ekvivalentu jen stěží obešel. Na území Čech se však setkáváme s prvními ražbami až těsně před zlomem letopočtu v období laténu (400 př. Kr. - přelom letopočtu). Z předchozích etap vývoje našich zemí přináší ale novodobá archeologie řadu svědectví o tzv. předmonetárních prostředcích směny.
Předmonetární období
Nejjednodušší formu směny lze na území Čech a Moravy konstatovat již v mladším paleolitu, tedy ke konci starší doby kamenné (80000 - 10000 př. Kr.). Předmětem obchodu se stávaly rozličné suroviny kamenné industrie: obsidián, jantar, krevel, křišťál a další, jež byly objeveny při archeologických sondách na místech, kde nebyla jejich těžba (lze li v té době o těžbě mluvit) ani výskyt nijak doložen. Výrobky z takových surovin často nalézáme jako součást zádušní výbavy v hrobech osob v kmenové hierarchii nejvýše postavených. To poukazuje na jejich neobyčejnou cenu. Vedle výrobků z kamene se stávaly předmětem směny i produkty kostěné industrie.
V pozdějším období se vedle praktických "polotovarů" - nerostů začíná při obchodech užívat také předmětů ozdobných: lastur a nejrůznějších schránek měkkýšů uspořádaných často do podoby náhrdelníků. Takovou formu úpravy lze však pozorovat i u předmětů kamenných.
V době bronzové (1. pol. 2. tisíciletí - 1. pol. 1. tisíciletí př. Kr.) se v souvislosti se značným rozšířením mědi a s objevem bronzu přenesla platební funkce především na kov. Jeho vynikající vlastnosti, mezi něž můžeme řadit zejména trvanlivost, snadnou dělitelnost a přenosnost dodaly kovu výjimečné postavení. Funkci platidla zastával kov v rozličných podobách: jako surovina určená zřejmě pro další zpracování a formovaná do určitého standardního tvaru (měděná žebra jihočeské únětické a mohylové kultury, či svitky a spirály v kultuře lužické a mohylové na území Čech), ve tvaru malých bronzových kroužků, miniaturních sekerek, nebo v podobě hotových výrobků ozdobného, nebo užitného charakteru (nárameníky, nákrčníky, spirály, náramky, nože, srpy, sekery).
Se zavedením výroby železa v tzv. době železné (700 př. Kr. - přelom letopočtu) vyskytuje se paralelně i železo ve funkci platebního prostředku vedle mědi a bronzu. Železné polotovary jsou často formovány do podoby nejrůznějších dvojhrotých hřiven, tyčovitých prutů a bochníkových lup - ingotů. Na území Čech a Moravy však archeologické výzkumy odkrývají doklady jen o velmi řídkém užití takových předmětů. I když z daleko ale pozdějšího období Velké Moravy jsou známy tzv. velkomoravské sekerovité hřivny.